Těleso Oblíku je utvářeno čedičem (odborně: nefelinický bazanit) a vděčí za svůj původ vulkanické činnosti spadající do závěru třetihor. Souběžně s ním vznikly na jedné tektonické linii i sedlem oddělené vrchy Srdov a Brník, které se tyčí za Oblíkem v téměř dokonalém zákrytu a činí spolu s ním jednu z nejlepších ukázek lineární erupce v Českém středohoří. Tento liniovitý původ má samozřejmě vliv i na protáhlý tvar hory. Ačkoliv je pro Oblík typická silueta vrchu s plochým sešikmeným vrcholem, můžeme ho od jihozápadu a zejména od severovýchodu vnímat jako téměř dokonale špičatý kužel. Jeho příkré svahy dosahují sklonu 30 - 45 stupňů a přecházejí místy do skalních formací a drolin. Za vlhka zde pak může docházet (zejména na severním a západním svahu) i k lokálním sesuvům.
Na Oblíku je též umístěn betonový sloup, který upozorňuje na místo, kde podle odborníků na biotroniku, vyvěrá pozitivní energie z nitra země.
Ani historie Oblíku není rozhodně bez zajímavosti a to zejména díky poloze v sousedství královského města Loun. V této souvislosti byl zachycen na rytině Jana Willenberga datované k roku 1604, čímž patří mezi nejstarší vyobrazené hory naší země. Lounští byli a jsou na tento vrch náležitě hrdi, ne náhodou právě odsud vezli kámen pro slavnostní zahájení stavby Národního divadla.
Na vrchol vede zelený turistická značka z Dobroměřic a z Mnichova. Výlet na Oblík je možné zahájit také z rozcetí Červený vrch.