Naučné putování loupežníka Štětky
Naučná stezka po okolí města Štětí pro celou rodinu přibližující historii a malebnou přírodu, průmysl i zemědělství Štetska. Putováním provádí legendární Loupežník Štětka se svou čtyřčlennou družinou předávající informace na vyznačeném okruhu začínaj
V dávných dobách třicetileté války byl loupežník Štětka pánem hlubokých lesů, polí i strání v okolí městečka Štětí. Dnes je jeho domovem bývalá jeskyně Mordloch, ukrytá daleko od lidí uprostřed stračenských lesů. Kde kdo jej v kraji zná. Chudé a poctivé chrání, nepoctivost a lakotu spravedlivě trestá. Tento kraj mockrát křížem krážem prochodil. Zná zde každou cestu i pěšinku v mlází.
Při dobrodružném putování s loupežníkem Štětkou narazíte na naučné tabule, které vám prozradí vše o historii, přírodě, fauně a flóře, průmyslu a zemědělství zdejšího regionu či navštívíte bájnou jeskyni Mordloch loupežníka Štětky. Vyzkoušet také můžete poznávací soutěž Po stopách loupežníků či loupežnický geocaching.
Zastávky
Špičák
GEOMORFOLIGIE REGIONU ŠTĚTSKO
Krajina regionu Štětsko
Krajina regionu Štětsko je velmi zajímavá. Z úrodného polabského údolí plynule přechází do zvlněné pahorkatiny (tzv. Dokeská pahorkatina) se smíšenými lesy a zelenými úvaly. Geologicky patří celé území do křídového útvaru druhohor a půda je hlinito-jílovitá. Průměrná výška krajiny se pohybuje okolo 320 m nad mořem, nejvyšší výška je u Strachal 353 m. n. m. Díky velmi úrodné půdě bylo tradiční obživou zdejšího obyvatelstva zemědělství, sadařství a pastevectví, k čemuž přibylo před sto padesáti lety velmi výnosné chmelařství. Dodnes je zdejší krajina poseta mnoha poli a políčky zemědělsky obdělávané půdy, do nichž jsou vklíněny malé lesní pozemky.
I když při letmém pohledu od severovýchodu budí Štětí dojem města obklopeného mořem lesů, je jich na Štětsku velmi málo. Listnaté lesíky jsou jen v labské nivě, ve zvlněné pahorkatině na severu. Východě převládají smíšené porosty větších nebo menších zalesněných ploch. Východní část území, spravovaného městem Štětí je součástí Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj. Ta byla vyhlášena r. 1976 k ochraně kvádrových pískovců, jež na Kokořínsku vytvořily hustou síť kaňonovitých údolí.
Geologie regionu Štětsko
Oblast regionu patří k české křídové pánvi a je budována převážně druhohorními mořskými usazeninami. Tvoří je vyzdvižená staroprvohorní kra složená z chloritických fylitů, křemenného keratofyru a zelených břidlic. Třetihorní vyvřeliny se vyskytují jako žilná tělesa nebo jako výplně sopouchů pronikající často křídovými sedimenty. Tvoří je převážně čedičové a znělcové horniny. Ze staršího období čtrtohor se uplatňují především pokryvy a návěje spraší a sprašových hlín. Mladočtvrtohorní náplavy zaujímají jen malé plochy při stálých vodních tocích.
Geologicky spadá velká část regionu Štětsko pod horopisný celek Ralská pahorkatina s podcelkem Dokeská pahorkatina. Nejrozsáhlejším a ústředním okrskem Dokeské pahorkatiny jsou Polomené hory, které patří mezi typické pískovcové pahorkatiny. Ve své západní části přecházejí Polomené hory přes údolí Obrtky a Brocenskou pahorkatinou do jednotvárnější Úštěcké pahorkatiny, která vyplňuje jihozápad popisované oblasti. Polomené hory jsou vymezeny zhruba linií Liběchov, Mšeno, Doksy, Holany, Úštěk, Chcebuz. Dělí se na 7 geologicky odlišných částí (podokrsků), z nichž největší je na jihu ležící Kokořínská vrchovina s nejvyšším vrcholem Nedvězí (456 m) a k ní ze severu přiléhající Žďárská a Dubská vrchovina. Polomené hory představují typickou pískovcovou pahorkatinu až vrchovinu s mnoha geomorfologickými zajímavostmi.
Jednou ze zajímavostí je čedičový kopec Špičák (281 metrů). Vyhaslá sopka s jasně zřetelným kráterem, ve kterém je ještě dnes možnost naleznout zvětralé čedičové kuličky. Zároveň tato vyvýšenina může „posloužit“ jako vynikající vyhlídka. Z jejího vrcholu je výborný výhled na město Štětí i na krajinu a kopce Českého středohoří.
Prapředek latimerie
Jedním z nejznámějších a současně nejpozoruhodnějších mořských živočichů je lalokoploutvá ryba - latimerie (Latimeria chalumnae). Podivná symetrická ocasní ploutev a masité končetiny byly prvním znakem, který zaujal i rybáře. To však ještě nevěděli o jejích dalších, neméně významných anatomických zvláštnostech, kterými se liší od většiny jiných ryb. Lalokoploutvé ryby však byly velmi hojné již v mořích devonských a křídových.
Macropoma žijící v českém křídovém moři se latimerii velmi podobala, i když nedorůstala takových rozměrů. Z dob ruční těžby opuk pochází poměrně velké množství nálezů, které jsou uchovávány ve sbírkách paleontologického oddělení Národního muzea. Jeden z nálezů spadá i do oblasti regionu Štětsko.