Naučná stezka Hlinná – Kamýk
Geomorfologický celek České středohoří (německy Böhmisches Mittelgebirge) zaujímá rozlohu 1265 km². Z horopisného hlediska spadá do Podkrušnohorské oblasti, jež je součástí Krušnohorské subprovincie.
Tato naučná stezka přibližuje geologický význam části území Českého středohoří a jeho přírodně-historické souvislosti. Trasa začíná v Hlinné a vede směrem k Holému vrchu, Velkému hradišti, vrchu Plešivec a zpět. Jednotlivé zastávky jsou v terénu označeny informačním panelem s uvedením charakteristiky lokality.
Trasa je dlouhá cca 10 km a nezávazná, jednotlivé zastávky na sebe tematicky nenavazují. Návštěvník si tedy může sám určit pořadí zastávek, anebo si vybrat pouze část trasy. Místní zajímavostí je mimo jiné přírodní rezervace Holý vrch.
Zastávky
Geologická stavba Českého středohoří
České středohoří je všeobecně známou oblastí spjatou svým vznikem se sopečnou činností, což je dobře patrné již z charakteru krajiny. Z plochého okolního terénu Polabí a Poohří, pro který je charakteristickým rysem geologické stavby přítomnost poměrně měkkých usazených hornin druhohorního stáří, vystupují náhle menší či vysoké kopce a hory, jejichž základem jsou pevné vulkanické horniny.
K nejvýznamnějším starším horninám, které vystupují v oblasti Českého středohoří nebo jsou ukryty pod vrstvami mladších třetihorních vyvřelin nebo usazenin, patří pískovce a opuky. Pískovce jsou u nás převážně mořského původu, vznikly zpevněním vrstev písků na dně moře v křídovém útvaru. Hlavní složkou jsou zrnka křemene o průměru menším než 2 mm, která jsou spojená křemenným, karbonátovým nebo jílovitým tmelem.
Opuky a jim příbuzné jílovce a jílovité vápence jsou jemnozrnnější mořské usazeniny obsahující jílovitou složku a významný podíl uhličitanu vápenatého. Ukládaly se v hlubších partiích moře společně se zbytky schránek bezobratlých živočichů, které byly dochovány jako fosilní doklady o tehdejší fauně.
Horniny vulkanického původu vznikaly v průběhu třetihor v závislosti na pohybech v zemské kůře a vzniku zlomových struktur, které se staly přívodními cestami žhavotekutého magmatu směrem k povrchu Země. Podle jejich celkového chemizmu a zastoupení jednotlivých minerálů rozlišujeme čediče, znělce, trachyty, nefelinity a jim příbuzné horniny vzniklé utuhnutím magmatu při výlevu na povrch nebo tvořící podpovrchová tělesa, která byla erozní činností říční sítě odkryta a vypreparována. Další důležitou skupinou hornin jsou tufy a tufity.