Zlatá stezka Zemí hradů
„Zlatá stezka Zemí hradů“ v celkové délce 89 km z Budyně nad Ohří do Úštěku propojuje většinu významných hradních památek v oblasti Českého středohoří.
České středohoří je především krajem s neopakovatelnou atmosférou krásné přírody, vysokých čedičových kup a – to především – zemí hradních zřícenin, které tyto dominantní vrcholy korunují. A ty nádherné výhledy do kraje! Nic podobného v českých zemích neuvidíte. Navíc jen málokdo si uvědomí, že České středohoří je místem, kde se odehrávají nejstarší české pověsti a že je také jediným regionem, kde svého strategického génia vtiskl do vlastních hradních staveb neporazitelný český vojevůdce Jan Žižka z Trocnova a Kalicha.
Trasu je možné si prodloužit i za hranice Ústeckého kraje a pokračovat z Úštěka na Blíževedly až na Ronov. A několi kilomětrů navíc je pak samostatná odbočka na Helfenburk.
Mapa trasy: https://mapy.cz/s/fakopacora
Zastávky
Libochovice
Historie osídlení Libochovic je zřejmě velmi stará, z hlediska písemných zpráv však minimálně doložená. Roku 1335 prodal král Jan Lucemburský hrad s panstvím Klapý a příslušenstvím, jehož součástí bylo i městečko Libochovice s tvrzí, Zbyňku Zajícovi z Valdeka.
Pohromu pro město přinesl rok 1424, kdy je dobyli a vypálili husité, a utrpělo zřejmě i při tažení vojska Jiřího z Poděbrad proti odbojné šlechtě roku 1469. Obrat v situaci nastal ve století následujícím, na jehož počátku obdrželo obnovené město některá privilegia; po roce 1558, kdy házmburské panství koupil Janz Lobkovic, se Libochovice staly jeho centrem. Lobkovicové nechali na místě pusté tvrze zbudovat renesanční zámek a město tehdy získalo mnohé výsady, včetně práva vařit pivo(roku 1591). Lobkovicům náleželo libochovické panství do roku 1594, kdy z důvodu odbojného postoje Jiřího staršího z Lobkovic vůči císaři propadlo konfiskaci. Libochovice pak byly na čas komorním statkem, až je roku 1613 získal Adam ze Šternberka, který vzápětí potvrdil městu jeho výsady. Roku 1676 koupil libochovické panství Gundakar z Ditrichštejna,který následně nechal nákladně rekonstruovat zámek. Posledními soukromými majiteli libochovického panství byli v letech 1858 – 1945 Herbersteinové. 17. prosince 1787 se v Libochovicích narodil vynikající český vědec Jan Evangelista Purkyně.
Mezi významné libochovické pamětihodnosti náleží mimo zámku původně gotický, po roce 1700 znovu vybudovaný kostel Všech svatých, hřbitovní kostel sv. Vavřince z první čtvrtiny 18. století, řada soch a památkově chráněných domů.
Zámek
Předchůdcem zámku Libochovice byla tvrz, jež se poprvé připomíná r. 1335;onoho léta ji král Jan Lucemburský prodal i s městečkem, panstvím a hradem Klapý a dalším příslušenstvím Zbyňku Zajícovi z Valdeka. Kdo a kdy přesně libochovickou tvrz postavil, nevíme. Roku 1424 Libochovice dobyli a vypálili husité.Zda pak byla tvrz obnovena, není zcela jasné. Při vkladu do zemských deskroku 1550 je nicméně označena jako pustý zámek. Obrat v situaci nastal roku 1558, kdy Kryštof Zajíc z Házmburka prodal házmburské panství Janovi z Lobkovic, který na místě zničené tvrze postavil renesanční zámek. Lobkovicům náleželo házmburské – a posléze libochovické – panství do roku 1594, kdyz důvodu odbojného postoje Jiřího staršího z Lobkovic vůči císaři propadlo konfiskaci. Libochovice pak byly na čas komorním statkem, až je roku 1613 získal Adam ze Šternberka. Roku 1661 poškodil zámek a město požár a protože tehdejší majitel panství Václav Vojtěch ze Šternberka nedisponoval dostatečnými finančními prostředky na jejich obnovu, prodal je roku 1676 i s panstvím Gundakarovi z Ditrichštejna. Ten vzápětí podnikl potřebné stavební akce, při nichž byl libochovický zámek v letech 1683 –1690 rekonstruován a přestavěn v barokním slohu. Přestavbu projektoval známý italský architekt Antonio della Porta. Po Ditrichštejnech přešly Libochovice roku 1858 na základě příbuzenských svazků na Herbersteiny, kteří je drželi až do zestátnění roku 1945. Libochovický zámek je rodištěm vynikajícího českého vědce Jana Evangelisty Purkyně, který zde přišel na svět dne 17. prosince 1787.
Zámek Libochovice je dvoupatrová raně barokní budova s obdélným vnitřním nádvořím. Ze severního průčelí vystupuje směrem do náměstí kaple s hranolovou věží a renesančním kvádrováním. V jejím sousedství se nachází portál vstupu do zámku, zdobený ditrichštejnským znakem. Zámecká křídla jsou do nádvoří otevřena arkádami s výjimkou křídla vstupního, kde jsou arkády slepé. Kratší křídla – západní a východní – mají slepé arkády i v patře. Východní, zahradní průčelí je v úrovni přízemí s nádvořím spojeno sala terrenou, jejíž výzdoba z doby kolem roku 1690 je dílem štukatérů J. Tencallya G. Mattoniho. Na jižní straně přiléhá k budově zámku rozlehlý park.