Zlatá stezka Zemí hradů
„Zlatá stezka Zemí hradů“ v celkové délce 89 km z Budyně nad Ohří do Úštěku propojuje většinu významných hradních památek v oblasti Českého středohoří.
České středohoří je především krajem s neopakovatelnou atmosférou krásné přírody, vysokých čedičových kup a – to především – zemí hradních zřícenin, které tyto dominantní vrcholy korunují. A ty nádherné výhledy do kraje! Nic podobného v českých zemích neuvidíte. Navíc jen málokdo si uvědomí, že České středohoří je místem, kde se odehrávají nejstarší české pověsti a že je také jediným regionem, kde svého strategického génia vtiskl do vlastních hradních staveb neporazitelný český vojevůdce Jan Žižka z Trocnova a Kalicha.
Trasu je možné si prodloužit i za hranice Ústeckého kraje a pokračovat z Úštěka na Blíževedly až na Ronov. A několi kilomětrů navíc je pak samostatná odbočka na Helfenburk.
Mapa trasy: https://mapy.cz/s/fakopacora
Zastávky
Úštěcká ostrožna
Archeologické nálezy dokazují, že úštěcká ostrožna byla osídlena již v 10. století. Významnějšího postavení Úštěk dosáhl až ve 14. století, kdy páni z Michalovic začali ves přetvářet v město a současně mu dali městská práva.
Patrně se tak stalo někdy mezi lety 1334 – 1354, prvně je však jako město zmíněno až k roku 1361, kdy si je Petr z Michalovic dobrovolně nechal udělit do lenního držení. Roku 1387 zastavili zadlužení páni z Michalovic Úštěk Berkům z Dubé, kteří v jeho budování pokračovali; někdy mezi lety 1402 – 1408 také vznikl úštěcký hrad. Roku 1426 koupil Úštěk od pánů z Dubé husitský hejtman Václav Carda z Petrovic, který se často dostával do konfliktů s katolickou stranou. V těchto neklidných dobách bylo město vypleněno a následně Cardou opevňováno. V letech 1471–1621 náležel Úštěk Sezimům z Ústí a po nich, do roku 1773, jezuitům. Od konce 18. století se majetkové poměry ve městě začaly stále více posouvat ve prospěch úštěckých měšťanů; 19. století pak přineslo rozvoj pěstování a zpracování chmele. V roce 1850 získal Úštěk postavení soudního okresu, které si udržel až do roku 1953. K výrazné změně skladby obyvatelstva došlo v důsledku odsunu Němců v roce 1945. Centrum města Úštěk je památkovou rezervací, v níž se nachází řada objektů vysoké památkové hodnoty: mimo hradu je možno jmenovat alespoň původně gotický kostel sv. Petra a Pavla z let 1764 – 1772 a budovu děkanství z let 1720 – 1722, která je nejspíš dílem litoměřického stavitele italského původu Octavia Broggia. Původní, zčásti pozdně gotické měšťanské domy na náměstí jsou jednopatrové, z části se strmými štíty, některé s podloubím.
Hrad
Úštěcký městský hrad založili Škopkové z Dubé někdy mezi lety 1402 a 1408; první výslovná zmínka o něm pochází z roku 1418. Roku 1426 statek koupil od Aleše Škopka z Dubé husitský hejtman Václav Carda z Petrovic a proto roku 1428 Úštěk dobyl a vypálil Zikmund z Vartemberka. Hrad byl tehdy zřejmě značně poškozen, avšak Václav Carda ho nechal opravit a částečně přestavět. Po Cardově smrti (1471) přešel úštěcký statek do rukou Sezimů z Ústí, za nichž byl rozdělen; k jeho opětovnému sjednocení došlo až roku 1675. Po Bílé hoře získali Úštěk jezuité a nedlouho po zrušení jejich řádu koupilo roku 1779 hrad úštěcké právovárečné měšťanstvo, které ho nechalo přeměnit na pivovar. Roku 1930 hrad koupilo město Úštěk a od té doby se datují snahy o jeho památkovou rehabilitaci, které vyvrcholily na počátku 21. století. Úštěcký hrad je pěknou ukázkou malého městského hradu z doby Václava IV. Dominuje mu obdélný gotický palác o třech nadzemních podlažích, který tvoří jižní frontu hradního jádra a v jehož severozápadním nároží stojí barokní schodišťová věž. Zástavba severní fronty jádra, z níž zůstala jen západní část, je snad převážně novověkého původu. Mezi ní a schodišťovou věží stojí barokní kulisová brána s datováním do roku 1677. Ze zástavby předhradí zůstala jen hranolová, patrně obytná věž z doby Václava Cardy, zvaná Pikartská. Ve skále pod hradem se nacházejí rozsáhlá sklepení.